Skip navigation

Dnes v Paříži nezaútočili na svobodu slova. Myšlenky, náboženství, systémy (bohužel?) nekrvácí. Lidé krvácejí, tak jako dnes krváceli zaměstnanci týdeníku Charlie Hebdo a francouzští policisté. Stejně tak nezaútočil radikální islám, islamismus, nebo jak zní dnešní nadávka. Zaútočili lidé z masa a kostí co si vybrali svoji výmluvu proč zabíjet. A na samotné výmluvě až tolik nezáleží. Jindy by to byl maoismus, nacionalismus, NIN…*. Radical islamism is just a phase.  Chce to totiž speciální druh povahy, aby byl člověk schopen chladnokrevně zabít jiného člověka. A jestli dekadentní Okcident v něčem vyniká, je to obrábění lidských duší do tvaru pro který je takovéto násilí nepředstavitelné.

Je to tenhle strašák degenerace lidské přirozenosti kterého se ideologové islamismu děsí. (Nejen oni, ten samý strach žene do akce veškeré proponenty speciálního ruského údělu a jiné). Ale je to reakce na vnímanou sílu Západu, ne na jeho slabost. Ironicky jsou to všichni ti odpůrci plíživé islamizace Evropy, proroci kolapsů a neonormalizací a jiní náglové kdo považuje západní kulturu a civilizaci za slabou, ochablou a bez mravní síly a pevnosti a co se rozhodli následovat svoje vůdce, kteří plynule přešli od boje s vlastními sexuálními frustracemi ke konečnému řešení islámské otázky když viděli že pokud budou dostatečně hejtovat islám (a feministky a cikány a…), tak se za ně konečně někdo postaví. Sorry, ale muslimové nemůžou za vaše posraný sexuální životy.

Podobný strach z násilné kultury neslučitelné s většinovou společností měli (a mají) za oceánem, ještě na začátku devadesátých let trpěly americké metropole extrémním množstvím násilných zločinů, většinou spojených s násilím mezi jednotlivými gangy. Pak začal počet zločinů strmě padat. Co se stalo? Vysvětlení je několik a navzájem se doplňují, ale jedním z hlavních podezřelých se stal nástup videoher, kde místo toho aby se členové gangů potloukali zfetovaní po ulicích a bojovali s jinými skupinami z jiných gangů, zůstávali doma a zfetovaní bojovali tak maximálně jeden s druhým na Playstationu. (Tak mě napadá, jestli bych do nějakého gangu neměl poslat CV a motivační dopis.) Tohle je síla Západu. Chvalte Molocha! Molochu, tvá mysl je ryzí mašinérie! Molochu, tvá krev je koloběh peněz! Molochu, tvoje prsty jsou deset armád! Molochu, tvá hrud je kanibalské dynamo! Molochu, tvé ucho je dýmající hrobka!

Nemám strach o evropskou civilizaci. Ale pokud chcete nějak přispět k tomu co lidé z Charlie Hebda dělali, tak nesmíme propadat patetickým řečem o padlých bojovnících za svobodu slova i když tohle je pozice do které se šéfredaktor Stéphan Charbonnier rád stavěl když tisknul humoty a teď tuhle frázi opakují nejrůznější islamofobové. Na to bude čas možná ještě zítra, kdy Francie bude držet státní smutek. Ale už v pátek nejpozději doufám že uvidím spoustu karikatur a žertovných montáží se zavražděnými karikaturisty. Ti co žijí bžundou, zemřou v bžundě a božské mlýny dřenily dřív možná pomalu, teď ale v době všech těch internetů dření po čertech rychle.

Strhněte hrdiny z piedestalů na které je na tu čtvrthodinku umístíte. Vysmějte se hrdinům a nakreslete jak se členové redakce Charlie Hebda šukají navzájem do prdele. Nebo možná radši něco trochu vkusnějšího, ale ne o moc. Rouhání a výsměch byli náplní práce zavražděných a možnost tohoto rouhání a výsměchu je silou Západu. Tak je nezklamte a pokračujte v jejich stopách.

/patos

*Pokud už musíte v jménu nějakého abstraktního konceptu vraždit, Strážná Citadela rozhodně preferuje NIN. Minimálně v tom dubnu 99 to byl jasný favorit, než Reznor vydal The Fragile a s NIN to začalo jít z kopce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.